Tento web využívá soubory cookies k poskytování služeb, shromažďování dat o návštěvnosti a personalizaci reklam. S používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Sexuálně přenosné infekce 3. část: lidské papilomaviry (HPV)

Vážení čtenáři časopisu SYNLABIANER, na následujících stránkách naleznete závěrečný díl našeho redakčního seriálu o sexuálně přenosných infekcích, který pro vás připravila Laboratoř molekulární diagnostiky. V předchozích dílech jste měli možnost dozvědět se o bakteriálních původcích urogenitálních sexuálně přenosných infekcích. Poslední díl tohoto cyklu je zaměřen na virové původce přenosné sexuálními kontakty v lidské populaci, tedy na tzv. lidské papilomaviry, známé více pod zkratkou HPV, odvozenou od anglického slovního spojení human papillomavirus.

Jako u jediných původců sexuálně přenosných infekcí zmíněných v tomto cyklu byl vědecky potvrzen jejich nejzávažnější dopad na zdraví jedince, a tím je schopnost těchto virů indukovat nádorovou transformaci zdravých buněk v buňky nádorové, což může v případě neúspěšné léčby končit úmrtím. Nejčastějším typem nádorového onemocnění zapříčiněného právě lidským papilomavirem je invazivní karcinom cervixu. Nádorové onemocnění cervixu není onemocnění posledních let, ale bylo popsáno Hippokratem už před více než 2 000 lety, jemu je přičítán i popis genitálních bradavic. Už v této době byl výskyt genitálních bradavic spojován s promiskuitou a homosexualitou. Okolo roku 1842 italský lékař Rigoni-Stern popsal pravděpodobnou souvislost mezi karcinomem cervixu a pohlavním stykem. Všiml si totiž, že ženy žijící v celibátu, jeptišky, tímto onemocněním trpí méně než prostitutky, u kterých se s ním setkával často. Epidemiologové počátkem 20. století popisovali celkem běžný výskyt karcinomu cervixu u prostitutek a žen, jejichž muži měli více sexuálních partnerek nebo pravidelně navštěvovali nevěstince, naopak vzácně ho popisovali u židovských žen. Souvislost tohoto typu karcinomu s virovou infekcí HPV byla popsána až roku 1970 profesorem Haraldem zur Hausenem, který za tento objev obdržel v roce 2008 Nobelovu cenu. 13 let od prokázání spojitosti infekce HPV a karcinomu cervixu potvrdil profesor Harald, že virus HPV má vztah i k některým typům orofaryngeálních karcinomů.

V tomto vydání se dočtete o cestách přenosu infekce HPV, rizikových faktorech podílejících se na vzniku perzistující infekce, onemocněních vyvolaných na podkladě HPV, prevenci infekce HPV a stručně shrneme i naše výsledky vyšetření za období od 1. ledna 2013 do konce roku 2015. Část těchto výsledků jsme měli možnost prezentovat letos v lednu na 7. celostátní konferenci infekčních nemocí v gynekologii a porodnictví České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP v Praze.

 

Papilomaviry

Papilomaviry jsou malé onkogenní viry, které se řadí do samostatné čeledi Papillomaviridae. Je jich známo víc než 100 subtypů, infikují většinu vyšších obratlovců, ale nejsou druhově přenosné. Z pohledu lidského zdraví má význam asi 40 typů.

Genetická výbava těchto virů je tvořena z dvouvláknové cirkulární deoxyribonukleové kyseliny (DNA) o velikosti 7 400 – 8 200 párů bází. DNA je rozdělena na 3 funkční oblasti (Obrázek č. 1): oblast E (early), která kóduje regulační proteiny (E1, 2) uplatňující se v časných fázích infekce při transkripci, translaci virového genomu a onkogenní transformaci buňky (E5, 6, 7); oblast L (late) kódující tvorbu proteinů – majoritní a minoritní kapsidový protein (L1, L2) a oblast nekódující LCR (long control region) obsahující regulační sekvence – řídí životní cyklus viru a integrují s různými buněčnými proteiny.

Lidské papilomaviry (HPV) představují celosvětově jedny z nejběžnějších sexuálně přenosných patogenů. HPV jsou tak běžné, že se s nimi během svého života alespoň jednou setká téměř každý sexuálně aktivní jedinec. Existuje řada typů HPV, které mohou způsobit vznik genitálních bradavic (kondylomata), nádorů anogenitálních oblastí či karcinomy hlavy a krku. Na základě schopnosti viru vyvolat přeměnu normální buňky v nádorovou, tedy na základě onkogenního potenciálu, se lidské papilomaviry dělí na vysoce rizikové typy (high risk, HR), pravděpodobně vysoce rizikové typy (probably, pHR) a nízce rizikové (low risk, LR), přičemž vysoce rizikové typy se podílejí na rozvoji maligních transformací, zatímco nízce rizikové na benigních lézích. Mezi HPV HR typu se řadí následující genotypy: HPV 16, 18, 31, 33, 35, 39, 45, 51, 52, 56, 58, 59, 68. K HPV pHR genotypům se přiřazují: HPV 26, 53, 66, 73, 82. Do poslední skupiny HPV LR náleží: HPV 6, 11, 40, 42, 43, 44, 54, 61, 70, 72, 81, 89.

 

Přenos infekce a rizikové faktory HPV

HPV se přenáší prostřednictvím orálního, vaginálního nebo análního sexuálního kontaktu s osobou mající virus HPV nebo kontaktem povrchů kůže a sliznic při nepenetrativním styku (u mladých lidí např. petting). Nejčastějším přenosem je vaginální nebo anální sexuální kontakt, přičemž narušení integrity kůže může přenos viru usnadnit. HPV se může na zdravého jedince přenést od osoby, která nepociťuje známky onemocnění nebo nejeví žádné jeho symptomy. Symptomy onemocnění se totiž mohou projevit až po několika letech od sexuálního kontaktu s jedincem, který měl HPV infekci. Nemocný jedinec se často nedopátrá, od koho daný virus získal prvně.

Nejrizikovější kohortou osob zisku HPV jsou osoby mezi 17 až 35 lety. Jak u mužů, tak u žen se jedná o přechodnou formu infekce, clearence infekce je u obou pohlaví přibližně stejná. Významnou roli na clearence viru má stav imunitního systému jedince. Pro většinu HPV typů je průměrná clearence 6–8 měsíců, u HPV 16 je clearence přes 12 měsíců. Pokud nevzniknou léze, spontánně se zahojí do 1 roku. Inkubační doba infekce k prvním příznakům je 1 až 6 měsíců. Osoby s perzistentní infekcí HPV HR mají vyšší riziko nádorového onemocnění, perzistence infekce s věkem vzrůstá (Obrázek č. 2).

Mezi rizikové faktory zisku a perzistence HPV infekce patří časný začátek sexuálního života, vyšší počet sexuálních partnerů či rizikový promiskuitní mužský partner a nechráněné sexuální kontakty.

 

Vznik nádorové transformace

Jak už bylo napsáno, lidský papilomavirus je DNA virus, který způsobuje onkogenní transformaci hostitelské buňky. Celkový onkogenní účinek lze shrnout jako soubor procesů vedoucích ke zvýšení proliferační aktivity buněk, zablokování apoptózy, zisku nesmrtelnosti, morfologických změn a zvýšení genetické nestability. Papilomaviry mají vysokou afinitu k epitelům sliznic a keratinocytům. Za tkáňově specifickou infekci HPV jsou zodpovědné kapsidové proteiny viru L1 a L2. Genom viru obsahuje geny, které kódují specifické virové proteiny. Po integraci do buněčného genomu dojde k otevření čtecího rámce virového genu E2 a k jeho transkripci, což způsobí transkripci dalších virových genů a dojde k transformaci infikovaných buněk tím, že se modifikují velké skupiny buněčných genů. U některých se mění jejich exprese, u jiných se funkčně inaktivují nebo degradují jejich produkty. Replikace viru je kontrolována proteiny E1 a E2. Za onkogenní přeměnu jsou zodpovědné 3 virové proteiny E5, E6 a E7. Proteiny E6 a E7 společně inhibují apoptózu buněk, podporují nekontrolovanou buněčnou proliferaci a indikují genetickou nestabilitu. E6 aktivuje ubikvitinovou ligázu, což má za následek degradaci p53, zatímco E7 cílí na protein p105-Rb a naruší jeho vazbu na transkripční faktor E2F, což vede ke zvýšené expresi p16 a zvýšení buněčné proliferace. Funkce proteinu E5 není doposud objasněna, nicméně je známo, že dohromady s E6 a E7 podporuje transformaci buněk a hraje důležitou roli v tom, že se vyhnou kontrole imunitním systémem. Infekce HPV je počátečním impulzem celého procesu a musí se vyskytnout další faktory, které jsou nezbytné pro dokončení onkogenní transformace (stav imunitního systému, hormonální změny, kouření a další).

 

Nejčastější onemocnění vyvolaná na podkladě HPV

 

Kondylomata (pohlavní bradavice)

Kondylomata vyvolaná HPV se nacházejí často v oblasti zevních pohlavních orgánů. Označující se jako condyloma acuminatum a jsou nejčastěji zapříčiněna genotypy nízce rizikových HPV 6, 11, 42, 43 a 44. Tyto HPV LR se v keratinocytech pomnožují a způsobují benigní kožní a slizniční léze. Klinicky se manifestují jako drobné bělavé až růžové, velice křehké bradavičnaté papule, které při traumatu snadno krvácejí. Postižená oblast bývá silně svědivá, vyskytují se jak solitérně, tak mnohočetně.

 

Karcinom děložního hrdla

Karcinom děložního hrdla je celosvětově druhým nejčastějším maligním onemocněním u žen (po rakovině prsu), ročně si tuto diagnózu vyslechne půl milionu žen a téměř polovina tomuto onemocnění podlehne. Incidence výskytu karcinomu děložního hrdla v České republice je již desítky let poměrně vysoká, pohybuje se přibližně okolo 20 případů na 100 000 obyvatel, každý rok u nás onemocní přibližně 1 000 žen, 400 žen ročně na tento karcinom zemře. Epiteliální dysplázie jsou nejčastěji diagnostikovány mezi 25. a 34. rokem života ženy, karcinom in situ ve věku 35 až 44 let a karcinom děložního hrdla od 45 do 54 let.

Jedná se o adenokarcinomy s nejčastějším nálezem vysoce rizikových genotypů HPV 16, 18, 45 a dlaždicobuněčné karcinomy s nálezy HPV 16, 18, 31, 33, 45. Dlaždicobuněčné karcinomy se vyskytují na vnějším povrchu děložního hrdla a původ nádoru je v buňkách dlaždicového epitelu, u pacientek se vyskytuje v 80–85 % případů. Adenokarcinomy se vyskytují v 15–20 % případů, charakteristický pro ně je výskyt uvnitř endocervikálního kanálu, původ nádoru je z buněk žlázového epitelu. K rizikovým faktorům, které se podílejí na rozvoji vzniku karcinomu děložního hrda, patří kouření, užívání hormonální antikoncepce, stav imunitního systému či přítomnost další sexuálně přenosné infekce (např. Chlamydia trachomatis).

 

Anální infekce HPV a anální karcinom

Uvádí se, že 90 % všech karcinomů anu je způsobeno perzistentní infekcí HPV HR. Celosvětově incidence análních karcinomů stoupá, a není to zapříčiněno pouze populací homosexuálů. Například 10 % žen v České republice přiznává opakované anální styky. Rozdíl incidencí mezi populacemi se různí. V populaci je výskyt 1 případ na 100 000 obyvatel; v populaci mužů majících sex s muži je výskyt 35/100 000; u mužů majících sex s muži, kteří jsou HIV pozitivní, se jedná o 70 případů na 100 000; u žen HIV pozitivních se incidence vyskytuje mezi 8 až 22 případy na 100 000. Vyšší výskyt análního karcinomu u HIV pozitivních jedinců je zapříčiněn jejich imunitním deficitem. Na rozvoji HPV infekce dohlíží buněčné složky imunitního systému, proto je u pacientů po transplantacích nebo na imunosupresivní léčbě a u osob s HIV/AIDS obecně daleko častější výskyt onemocnění vyvolaný HPV. Mezi nejčastějšími genotypy u análních karcinomů byl prokázán genotyp HPV 16, 18, 33 a 58. Rizikové faktory podílející se na rozvoji karcinomu anu jsou HIV pozitivita a anální sexuální kontakty mezi homosexuálními muži, u heterosexuální populace má vliv kouření, anamnéza kondylomat nebo více sexuálních partnerů. Významným rizikovým faktorem tohoto typu karcinomu je ženské pohlaví, u žen je 4krát vyšší incidence karcinomu anu než u mužů. Hlavní důvody tohoto rozdílu nejsou zcela známy, ale skutečnosti, které k této vyšší incidenci pravděpodobně přispívají, jsou anamnéza cervikální dysplázie nebo karcinom děložního hrdla, anální sexuální styky a vyšší počet sexuálních partnerů.

 

Nádory hlavy, krku a HPV infekce

Nádorová onemocnění hlavy a krku představují různorodou skupinu nádorů, jejichž celosvětová incidence je 500 000 případů ročně. Nejčastějším typem nádorů v této skupině jsou spinocelulární nádory hlavy a krku – šesté nejčastější nádorové onemocnění na světě. V současné době výrazně roste výskyt spinocelulárních karcinomů. Ve Spojených státech amerických (USA) odhadují, že při současném trendu zvyšující se incidence tohoto karcinomu bude u nich v roce 2020 výskyt právě orofaryngeálních nádorů vyšší než karcinomu děložního hrdla.

Profil jedince se spinocelulárním karcinomem se za posledních více než třicet let změnil. V minulosti byl jedinec se spinocelulárním karcinomem typově starší osobou, většinou manuálně pracující a v anamnéze měl rizikové faktory jako kouření, zvýšený abusus alkoholu s dalšími přidruženými chorobami a neprokázanou přítomnost viru HPV. Dnes je situace jiná, jedná se o mladší osoby, vzdělané, dobré tělesné kondice, nekuřáky a abstinenty, nicméně s prokázanou přítomností HPV. Tento zaznamenaný posun se v řadě epidemiologických studií přičítá změně sexuálních praktik. Rizikovými faktory nádorů hlavy a krku jsou orální, orálně-anální sexuální kontakty, vyšší počet sexuálních partnerů, anamnéza karcinomu anu na podkladě HPV, muži, jejichž ženy mají v anamnéze karcinom in situ nebo invazivní karcinom děložního hrdla. Přenos HPV je v tomto případě možný i sdílením zubních kartáčků a cigaret.

Nejčastějším genotypem prokázaným u orofaryngeálních nádorů je HPV genotyp 16, v závislosti na provedené studii se uvádí, že se podílí téměř na 80 % nádorů. Dalšími genotypy jsou HPV 33, 35, 56. Genotyp 18, který je celosvětově druhým nejčastějším genotypem zodpovědným za nádorové onemocnění děložního hrdla, se v celosvětovém měřítku podílí na nádorech hlavy a krku v daleko menší míře.

Nádory vyvolané na podkladě HPV infekce mají oproti ostatním nádorům obecně lepší prognózu na vyléčení, lépe reagují na terapii, pacienti bývají v lepším stavu a byl u nich pozorován i nižší výskyt recidivujících nádorů.

 

Prevence zisku infekce HPV a zdravotních komplikací, které způsobují

Kroků, které vedou ke snížení pravděpodobnosti zisku infekce způsobené HPV, je několik. Prvním z nich je očkování, dalšími sexuální abstinence, oboustranná partnerská věrnost a používání latexových kondomů.

Díky očkování dochází k navození tvorby protilátek proti konkrétním genotypům HPV. Nicméně očkovací vakcíny nechrání proti všem typům lidských papilomavirů, ale proti konkrétním typům na základě toho, jaká je jedinci aplikována očkovací vakcína. V České republice jsou (by měly během roku 2016 být) k dispozici 3 vakcíny. První z nich je vakcína Cervarix (GlaxoSmithKline), která je účinná proti HPV HR genotypům 16 a 18. Dívkám ve věku 13 let očkování plně hradí zdravotní pojišťovny. Další očkovací vakcínou je kvadruvalentní Silgard (Merck, Sharp and Dohme) zaměřená na HPV HR genotypy 16, 18 způsobující onemocnění zahrnující rakovinu děložního čípku, předrakovinná poškození ženských pohlavních orgánů (děložního čípku, zevních pohlavních orgánů a pochvy), navíc je oproti předchozí vakcíně účinná proti LR genotypům HPV 6 a 11. Genotypy 16 a 18 jsou zodpovědné přibližně za 70 % případů karcinomu děložního čípku a za 70 % prekancerózních lézí zevních pohlavních orgánů a pochvy, vyvolaných HPV. HPV typy 6 a 11 jsou odpovědné přibližně za 90 % případů genitálních bradavic. Poslední očkovací vakcínou je nonavalentní očkovací přípravek Gardasil 9 (Merck, Sharp and Dohme). Gardasil 9 je indikován k aktivní imunizaci jedinců ve věku od 9 let proti HPV onemocněním: premaligní léze a cervikální, vulvální, vaginální a anální karcinomy způsobené HPV typy obsaženými v očkovací látce (HPV 16, 18, 31, 33, 45, 52, 58) a proti genitálním bradavicím způsobeným specifickými HPV LR typy (HPV 6, 11). Tyto vakcíny nejsou plně hrazeny, některé pojišťovny na ně částečně nebo plně (do určitého věku dětí) přispívají. Tyto informace je nutné zjistit v adekvátní pojišťovně. Účinnost všech vakcín se průběžně kontroluje. V rámci problematiky očkování proti HPV infekci se vedou odborné diskuze, zdali očkovat ženy, které už sexuálně žijí, kde je věková hranice očkování, zda očkovat jedince před ošetřením genitálních bradavic a lézí, a jestli očkovat i chlapce a muže. V současné době je na každém z nás, jaký máme názor na danou problematiku a zdali se rozhodneme nechat své děti nebo sebe očkovat proti této infekci. V některých zemích je očkování celoplošné (Austrálie, USA, Rakousko). Po sedmi letech celoplošného očkování v Austrálii zaznamenali výrazné snížení incidence genitálních bradavic, v proočkované kohortě o 90 %. Některé země (např. USA) doporučují očkování mužů v tzv. rizikových skupinách, tedy HIV pozitivních/AIDS, mužů majících sex s muži a bisexuálních mužů, a žen s HIV/AIDS.

Ženy, které prodělaly konizaci děložního čípku nebo léčbu genitálních bradavic, by měly zvážit možnost očkování proti HPV. Nejlepší ochranu sice vakcína dle výrobců poskytuje ženám do 26 let v souvislosti s aktivitou imunitního systému, nicméně i mezi ženami po těchto zákrocích byly provedeny studie a i u nich došlo ke vzniku ochrany.

Další primární prevencí proti HPV infekci je nemít pohlavní styk (již v úvodu zmíněné jeptišky) či sexuální abstinence, což se pravděpodobně většině lidí nebude zdát jako to správné řešení.  Mít sexuální kontakty pouze s jedním stálým partnerem a být mu věrný je další krok, který může snížit zisk HPV, nicméně ani tento krok není 100%, jelikož k přenosu infekce mohlo dojít s předchozími sexuálními partnery a následky infekce HPV v podobě karcinomů či genitálních bradavic se mohou objevit několik let po kontaktu. Správné používání kondomů snižuje zisk infekce téměř o polovinu a zvyšuje šanci na clearence HPV HR infekce, ale je potřeba si uvědomit, že k přenosu viru může dojít i z oblastí, které nejsou kondomem kryty.

Ženy ve věku od 21 let by měly docházet na pravidelný skríning karcinomu děložního hrdla. U mužů se pomýšlí na to, zdali by mužská obřízka (cirkumcize) měla protektivní účinnost vůči HPV, výsledky studií jsou nejednoznačné, v případě infekce HIV je protektivní účinnost prokázána.

 

Laboratorní diagnostika HPV infekce v Laboratoři molekulární diagnostiky

V Laboratoři molekulární diagnostiky na oddělení Molekulární detekce patogenů provádíme laboratorní stanovení genotypů HPV jak HR, tak LR. Ve většině případů se jedná o stěry z děložního hrdla žen, malé procento zaujímají urogenitální (anální) výtěry mužů. V Laboratoři molekulární diagnostiky detekujeme HPV na základě průkazu genetického materiálu (DNA) viru v klinickém materiálu pacienta. Využíváme k tomu metodu real time PCR (polymerázová řetězová reakce), která identifikuje DNA HPV na úroveň genotypů. Genotypy 16, 18, 31, 45 jsou detekovány samostatně, další HR typy (33, 35, 39, 51, 52, 56, 58, 59, 68) a ostatní pHR genotypy (26, 53, 66, 73, 82) jsou detekovány ve skupinách po dvou až třech. Ke stanovení přítomnosti HPV LR genotypů využíváme komerčně dostupný kit Linear array HPV detection kit (Roche).

Ve všech případech poskytuje naše vyšetření pouze informaci o stanovení přítomnosti daného genotypu(ů) HPV u pacienta. Toto vyšetření slouží jako doplňkový nástroj a jedině indikující lékař může na základě dispenzarizace a dalších vyšetření (kolposkopie, PAP test, biopsie a jiné) u jedince stanovit, jestli se jedná o přechodnou nebo perzistentní formu HPV infekce, případně určí stupeň dysplazie, nebo jestli se jedná o jeden z možných typů karcinomů na podkladě HPV infekce.

 

Odběr klinického materiálu pro vyšetření HPV infekce pomocí PCR

Klinický materiál určený k vyšetření přítomnosti HPV závisí samozřejmě na lokalizaci případné infekce. Indikující lékaři z gynekologických oddělení provedou u ženy stěr z děložního hrdla. Urolog provede výtěr z močové trubice, stěr z penisu u mužů, popřípadě stěr z anální oblasti. Moč je k vyšetření na přítomnost HPV nevhodná. Dále se může jednat o výtěry z ústní dutiny a hrtanu.

Pro naše vyšetření doporučujeme odebírat klinický materiál do odběrových sad. První z nich je odběrová sada cobas PCR Cell Collection medium (Roche) (Obrázek č. 3a) určená zejména pro gynekologické odběry.

Dalším typem je odběrová sada digene HC2 DNA Collection Device (Qiagen) (Obrázek č. 3b) a remel MicroTest (Thermo Scientific) (Obrázek č. 3c). V případě gynekologických odběrů je nutné, aby lékař při odběru z děložního hrdla provedl vždy nejprve stěr hlenu z hrdla vatovým tampónem, ten nevkládal do transportní nádoby, ale zlikvidoval ho jako biologický odpad. Teprve poté má být proveden stěr odběrovým kartáčkem nebo tampónem, který je přiložen k odběrové sadě, a to z cervixu, a kartáček poté vložen do odběrové nádoby. Při výtěru z močové trubice je potřeba šroubovitým pohybem zavést výtěrový tampón přibližně 2–4 cm hluboko a stejným způsobem tampón pozvolna vytahovat a vložit do odběrové nádoby. Vzorek je nutné uchovávat při ledničkové teplotě a do 48 hodin nechat dopravit svozovou službou do laboratoře.

 

Výsledky vyšetření HPV HR v Laboratoři molekulární diagnostiky za období leden 2013 až prosinec 2015

Během sledovaného období jsme v Laboratoři molekulární diagnostiky na oddělení Molekulární detekce patogenů provedli 3 308 real time PCR vyšetření zaměřených na detekci lidského papilomaviru HR genotypů od 2 919 pacientů. V tomto souboru pacientů převažovaly ženy, za celé tři roky jsme vyšetřili pouze 54 mužů. Jednalo se hlavně o pacientky z gynekologických zařízení. Některé pacientky u nás byly na vyšetření opakovaně, a to 2 až 5krát za dané období. Průměrný věk pacientů indikovaných na vyšetření HPV HR byl 41 let, nejmladší pacientce bylo v době vyšetření 16 roků, naopak nejstarší 81 let.

Graf č. 1 popisuje počet pacientů, u kterých jsme za dané období detekovali metodou real time PCR daný(é) genotyp(y) HPV HR. Jak můžete vidět, nejčastěji zastoupeným genotypem vysoce rizikového typu je HPV 16, který byl detekován u 215 pacientů. Jako druhé nejčastější HR genotypy byly v naší populaci pacientů prokázány HPV 33, 35, 58. Ty byly zaznamenány u 208 pacientů. Genotypy HPV HR 52, 53 byly v naší populaci pacientů třetí nejfrekventovanější. Na druhé straně nejméně zastoupenými genotypy byly HPV 18 a 45. Genotyp HPV 18 společně s genotypem HPV 16 jsou celosvětově nejčastějšími detekovanými genotypy u karcinomů děložního hrdla. V naší populaci pacientů jsme tedy potvrdili nejčastější přítomnost HPV HR genotypu 16, ale ne genotypu HPV 18, který naopak patřil k těm z nejméně zastoupeným. Četnost genotypů HPV 16, 31 nebo 33 odpovídá výsledkům jiných studií provedených na jiných českých pracovištích.

Podíváme-li se ještě jednou na Graf č. 1, můžeme závěrem konstatovat, že na našem trhu nově zavedená nonavalentní vakcína (ochrana proti genotypům 16, 18, 31, 33, 45, 52, 58) by mohla v budoucnu předcházet infekci téměř u 60 % pacientů.

Literatura:

  1. Bratman SV, Bruce JP, O’Sullivan B et al. Human papillomavirus genotype association with survival in head and neck squamous cell carcinoma. JAMA Oncol. 2016, 2, 823–826.
  2. Centers for Disease Control and Prevention, Atlanta, USA, stránky navštíveny dne 24. – 29. 8. 2016. http://www.cdc.gov/std/hpv/default.htm
  3. De Vuyst H, Clifford GM, Nascimento MC et al. Prevalence and type distribution of human papillomavirus in carcinoma and intraepithelial neoplasia of the vulva, vagina and anus: a meta-analysis. Int J Cancer 2009; 124(7): 1626-1636.
  4. Edgren G, Sparen P: Risk of anogenital cancer after diagnosis of cervical intraepithelial neoplasia: a prospective population-based study. Lancet Oncol 2007; 8(4): 311–316.
  5. Gasparini R, Panatto D: Cervical cancer: From Hippocrates through Rigoni-Stern to zur Hausen, Vaccine 27 (2009), A4 – A5.
  6. Hamšíková E: Papilomaviry a jejich role v patogenezi karcinomu děložního hrdla, Remedia, květen 2007.
  7. Holly EA, Ralston ML, Darragh TM et al. Prevalence and risk factors for anal squamous intraepithelial lesions in women. J Natl Cancer Inst 2001; 93: 843–849.
  8. Kestřánek J, Leško D, Špaček J: Condyloma acuminatum – častá příčina vulvodynií. 7. celostátní konference infekčních nemocí v gynekologii a porodnictví ČGPS ČLS JEP, 23. 1. 2016, Praha. Dostupné na http://www.infekce-gp.cz/2016/prednasky.php
  9. Mechl Z, Lovasová Z: Lidský papilomavirus a nádory hlavy a krku, Remedia, březen 2010, 1/2010.
  10. Moscicki AB, Hills NK, Shiboski S et al. Risk factors for abnormal anal cytology in young heterosexual women. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 1999; 8: 173–178.
  11. Naghavi AO, Strom TJ, Ahmed KA, Echevarria MI,Abuodeh YA, Venkat PS, Frakes JM, Harrison LB, Trotti AM, Caudel JJ: Management of Oropharyngeal Cancer in the HPV Era, Cancer Control, July 2016, Vol. 23, No. 3.
  12. Rob F:  HPV infekce z pohledu dermatovenerologa. 7. celostátní konference infekčních nemocí v gynekologii a porodnictví ČGPS ČLS JEP, 23. 1. 2016, Praha. Dostupné na http://www.infekce-gp.cz/2016/prednasky.php
  13. Rob L: HPV asociované léze z pohledu gynekologa. 7. celostátní konference infekčních nemocí v gynekologii a porodnictví ČGPS ČLS JEP, 23. 1. 2016, Praha. Dostupné na http://www.infekce-gp.cz/2016/prednasky.php
  14. Roztočil Aleš a kolektiv: Moderní gynekologie, Grada Publishing a.s., 2011
  15. Spence T, Bruce J, Yip KW, Fei-Fei L: HPV Associated Head and Neck Cancer –review, Cancers 2016, 8, 75; doi:10.3390/cancers8080075.
  16. Tachezy R: Dermatovenerologické projevy infekcí vyvolaných papilomaviry Lékařské listy 16/2006.
  17. Tachezy R, Smahelova J, Salakova M, Arbyn M, Rob L, et al. (2011) Human Papillomavirus Genotype Distribution in Czech Women and Men with Diseases Etiologically Linked to HPV. PLoS ONE 6(7).
  18. http://www.genetika-biologie.cz/soubory/Genetika.pdf
  19. https://www.moffitt.org/File%20Library/Main%20Nav/Research%20and%20Clinical%20Trials/Cancer%20Control%20Journal/v23n3/197.pdf
  20. http://www.cervarix.cz
  21. http://www.msd.cz/pribalove-letaky
  22. http://www.msd.cz/tinymce/uploaded/29062016/Gardasil%209%20injekční%20suspenze%20v%20předplněné%20injekční%20stříkačce_12.5.2016_SPC.pdf
  23. http://www.msd.cz/tinymce/uploaded/20160511/Silgard%20injekční%20suspenze%20v%20předplněné%20injekční%20stříkačce_1.4.2016_PIL.pdf
  24. https://www.ockovacicentrum.cz
  25. http://gardasil9.cz

Tento článek je součástí vydání
Synlabianer 2016/04
Zobrazit jako .PDF
sexualne-prenosne-infekce-3-cast-lidske-papilomaviry-hpv.jpg

Nejčtenější



Sexuálně přenosné infekce 2. část: bakteriální původci, jiní než Chlamydia trachomatis18.07.2016 | Mgr. Klára Vilimovská Dědečková, Ph.D., Laboratoř molekulární diagnostiky, Oddělení Molekulární detekce patogenů

Sexuálně přenosné infekce 3. část: lidské papilomaviry (HPV)18.10.2016 | Mgr. Klára Vilimovská Dědečková, Ph.D., Laboratoř molekulární diagnostiky, Oddělení Molekulární detekce patogenů

Reprodukční imunologie15.02.2017 | Ing. Anabela Čížková | MUDr. Barbara Trnková