Tento web využívá soubory cookies k poskytování služeb, shromažďování dat o návštěvnosti a personalizaci reklam. S používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Sexuálně přenosné infekce 2. část: bakteriální původci, jiní než Chlamydia trachomatis

Laboratoř molekulární diagnostiky oddělení Molekulární detekce patogenů pro vás v tomto čísle připravila další část z třídílného cyklu o urogenitálních, sexuálně přenosných infekcích. V minulém vydání byla první část zaměřena na C. trachomatis jako původce nejčastějšího sexuálně přenosného onemocnění. V dnešním čísle se seznámíte s ostatními bakteriálními původci vyvolávajícími tuto skupinu onemocnění, které v Laboratoři molekulární diagnostiky vyšetřují z klinického materiálu pomocí metody PCR, která umožňuje detekci genetického materiálu (DNA) bakteriálního patogena.

Dočtete se o druhém celosvětově nejčastějším sexuálně přenosném onemocnění – kapavce způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae. Dalším onemocněním bude syfilis zapříčiněné Treponema pallidum. Tato dvě onemocnění jsou známa již po staletí, syfilis například ovlivňoval zdraví a život lidské populace už v 15. století. Není přesně znám jeho původ. Existují dvě teorie, jedna z nich předpokládá, že byl do Evropy pravděpodobně zavlečen námořníky z výpravy po objevení Ameriky, druhá to popírá a říká, že syfilis už tu byl předtím. Syfilis v té době ovlivňoval život lidí natolik, že jej dokonce umělci ztvárňovali ve svých dílech.

Představíme vám i bakterie Mycoplasma hominis, Mycoplasma genitalium a Ureaplasma urealyticum jako původce sexuálně přenosných onemocnění, která jsou známa teprve několik desítek let, u některých z nich není doposud detailně znám dopad infekce na zdraví jedince a na pochopení jejich patogenního potenciálu probíhá intenzivní výzkum. Seznámíme vás i s tím, co znamená označení emerging patogen.

Nezapomeneme ve stručnosti shrnout i výsledky vyšetření těchto patogenů metodou real time PCR v Laboratoři molekulární diagnostiky za období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015.

 

NEISSERIA GONORRHOEAE

N. gonorrhoeae způsobuje druhé celosvětově nejčastější sexuálně přenosné onemocnění kapavku – nebo-li gonorrheu. Jedná se o gram-negativní, nepohyblivé diplokoky. Inkubační doba onemocnění je 2 až 10 dnů. Jediným hostitelem v přírodě je člověk, a proto se infekce získá pouze kontaktem s nemocnou osobou. U mužů je postižena uretra a prostata, u žen děložní čípek. U žen infekce mívá asymptomatický průběh, a proto onemocnění bývá odhaleno až v době, kdy se objeví komplikace jako například zánětlivé onemocnění malé pánve, které může vést k tubulárnímu zjizvení a neplodnosti ženy či mimoděložnímu těhotenství. U mužů k příznakům kapavky patří produkce hustého běložlutavého výtoku z močové trubice, dysurie a mírný otok u ústí uretry. Kromě urogenitálních partií může být zasažena anální oblast a faryng. Generalizované a extragenitální komplikace se objevují vzácně a jsou vázány na určité kmeny gonokoků. Infekce se šíří do uzlin a do krevního oběhu a způsobují artritidu velkých kloubů, endokarditidu, perikarditidu a meningitidu. Ženy jsou více ohroženy generalizovanou komplikací během menstruace a těhotenství. U novorozenců matek s kapavkou dochází ke keratokonjuktivitidě.

Gonokoky ve tvaru diplokoků mají na svém povrchu fimbrie, pomocí kterých se přichycují k epitelu pevnou vazbou a díky tomu se neodstraní proudem moči. N. gonorrhoeae proniká do buňky prostřednictvím endocytózy, což poté vede ke smrti buňky. Gonokoky přežívají a množí se v subepiteliárních buňkách, ale i v leukocytech. Jako infekční jednotka neslouží jednotlivé gonokoky, ale shluky gonokoků uvolněných z mrtvých buněk. V moči se N. gonorrhoeae nemnoží kvůli nízkému pH moči, neproniká tedy do močového měchýře ani ledvin.

Situaci onemocnění kapavky v České republice (ČR) monitoruje Národní laboratoř pro diagnostiku sexuálně přenosných infekcí Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Tato laboratoř letos na 7. celostátní konferenci Sekce infekčních nemocí v gynekologii a porodnictví České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP, prezentovala výsledky výskytu kapavky od roku 1990 do konce roku 2013. V letech 1990 až 1992 byl roční výskyt kapavky v ČR více jak 6 000 jedinců, dokonce v roce 1992 až 7 455 případů. Poté došlo k poklesu nových případů pod 1 000–700 osob ročně, nicméně v roce 2013 bylo zjištěno přes více jak 1 400 nových pacientů s kapavkou, což oproti roku 2011 byl dvojnásobný nárůst.

 

LABORATORNÍ DIAGNOSTIKA INFEKCE N. GONORRHOEAE

Laboratorní stanovení kapavky se opírá o kultivační vyšetření na speciálně obohacených půdách s následným biochemickým dourčením.

Další metodou přímého průkazu je metoda PCR. Materiálem vhodným pro PCR vyšetření jsou výtěry z uretry, rekta, cervixu, aspiráty z prostaty. Při extragenitálních komplikacích lze vyšetřit periferní krev odebranou do zkumavky s protisrážlivým činidlem EDTA (ne heparin!), kloubní tekutiny, mozkomíšní mok. Všechny výtěry je nutné zasílat v transportním médiu (odběrová sada remel MicroTest, Thermo Scientific). Vyšetření PCR z moče lze provést, nicméně se musí počítat s tím, že se může objevit falešná negativita vzorku kvůli nižší infekční náloži v moči z důvodu, jak už bylo napsáno, protože  se gonokoky do moče nevyplavují, nebo jen omezeně. Z vlastních zkušeností jsme metodou real time PCR potvrdili infekci i z moče. Nutno dodat, že infekční nálož byla v průměru 2,5krát nižší než v porovnání s infekční dávkou u výtěrů. Nicméně se jedná pouze o skupinu 31 pozitivních vzorků, kde 15 vzorků představovaly právě moče.

Serologické vyšetření lze provést ze séra, moče a sekretů, ale rutinně se nevyužívá.

 

LÉČBA KAPAVKY

Doporučený antibiotický režim je založen na dvojkombinaci ceftriaxon plus azithromycin nebo doxycyklin. Místo ceftriaxonu lze použít cefexim. Všechny osoby mající jakýkoliv sexuální kontakt s nemocným za posledních 60 dní od prvních příznaků onemocnění by měly být vyšetřeny na přítomnost N. gonorrhoeae. Během léčby a 7 dní po ukončení léčby by se měla dodržovat sexuální abstinence pacientů.

 

TREPONEMA PALLIDUM

Treponema pallidum je gramnegativní bakterie, spirálovitého tvaru, která způsobuje sexuálně přenosné, systémové onemocnění syfilis. Jediným hostitelem T. pallidum je člověk. K přenosu infekce, kromě sexuálních kontaktů, může dojít také během těhotenství nebo při porodu, v tomto případě se jedná o tzv. kongenitální syfilis. Inkubační doba onemocnění je v rozmezí mezi 10–90 dny. Onemocnění syfilis se na základě klinických příznaků a symptomů dělí na 4 stádia: primární, sekundární, terciální a latentní. Primární stádium syfilitidy se vyznačuje změnami v místě průniku treponemy do těla, kde se tvoří tvrdý nebolestivý vřed. Může se objevit zduření mízních uzlin v místě průniku. Sekundární stádium je projevem generalizace onemocnění, treponema se množí v krevním oběhu, což se projevuje vyrážkou na kůži či sliznici. Pacient je během těchto dvou stádií infekční. V terciálním stádiu dochází k rozvoji orgánových změn (kardiální změny, gumata), progreduje cévní poškození a poškození centrálního nervového systému (progresivní paralýza, tabes dorsalis). Latentní stádium je zjištěno na základě průkazu protilátek bez klinické manifestace.

Národní laboratoř pro diagnostiku syfilis SZÚ v roce 2013 zaznamenala přes 700 hlášených případů T. pallidum, z toho 220 jedinců byli muži mající sex s muži. Vyšetření na syfilis v ČR není indikováno pouze na základě klinického obrazu jedince, ale také podle platné legislativy a týká se skríninku žen v těhotenství a dárců krve, krevních elementů či pohlavních buněk.

 

LABORATORNÍ DIAGNOSTIKA INFEKCE T. PALLIDUM

Přímý průkaz T. pallidum z klinického materiálu lze provést pouze pro manifestní stádia, kdy jsou treponemy přítomny v materiálu a je jich dostatek pro stanovení. Mezi metody přímého průkazu patří například přímá imunofluorescence či zástinová mikroskopie, která slouží k vyšetření při podezření na lézi na kůži nebo sliznici. Metoda není vhodná pro vyšetření vzorků tkání. Další možností je průkaz genetického materiálu pomocí PCR metody. Výhoda metody PCR je, že k vyšetření lze použít široké spektrum testovaného materiálu, jako jsou stěry z lézí, biopsie, plná krev, mozkomíšní mok, tkáň, amniová tekutina, placentární trofoblastické klky, urogenitální výtěry.

Nepřímé vyšetření T. pallidum v moči, plazmě a séru pomocí serologického stanovení protilátek lze prokázat u pacienta přibližně od 4.–5. týdne po nákaze a poté po většinu života.

 

LÉČBA T. PALLIDUM

Účinným lékem je penicilin, v případě alergie na penicilin lze použít tetracyklíny. Osoby, které měly sexuální kontakty s osobami s diagnózou primární, sekundární nebo časný latentní syfilis během 90 dnů od stanovení diagnózy, by měly být léčeny z důvodu předpokládané časné fáze syfilitidy, i v případě jsou-li protilátky negativní. Pokud ke kontaktu došlo v časovém rozmezí více jak 90 dní, nemusí se pokračovat v léčbě, pokud se protilátky nepotvrdí. Jsou-li protilátky potvrzeny, je nutné léčbu adekvátně upravit vzhledem ke stádiu syfilitidy.

 

MYCOPLASMA GENITALIUM, MYCOPLASMA HOMINIS, UREAPLASMA UREALYTICUM

Tyto tři mikroorganizmy se řadí do třídy Mollicutes, čeled Mycoplasmataceae. Jedná se o bakterie izolované z urogenitálního traktu mužů a žen, jsou potenciálně patogenní a vyskytují se u sexuálně aktivních jedinců, přičemž se zvyšujícím se počtem sexuálních partnerů se zvyšuje riziko výskytu těchto potenciálních patogenů u jedince. Jsou považovány za extracelulární parazitické organismy, které pevně adherují na povrch hostitelské buňky urogenitálního epitelu, ačkoliv jsou publikovány studie, které popisují schopnost mykoplazmat proniknout do buňky, nicméně mechanismus není zcela znám, ale předpokládá se, že se jedná o podobný mechanismus jako v případě C. trachomatis. Stavba jejich buňky je zajímavá tím, že si nevytváří peptidoglykan a buněčnou stěnu, a proto jsou přirozeně rezistentní na β-laktamová a ostatní antibiotika cílená na buněčnou stěnu (penicilinová řada a cefalosporiny). Jejich dalším společným rysem je, že v současné době není u nich zcela jednoznačně znám a popsán patogenní potenciál a dopad těchto mikroorganismů na lidské zdraví.

 

UREAPLASMA UREALYTICUM

Byla poprvé izolována v roce 1954 u mužů s negonokokovou uretritidou. Nalezneme ji jak ve vagině
a cervixu sexuálně aktivních žen, tak u mužů v urogenitálním systému. Je obtížné odlišit, jestli se jedná pouze o kolonizaci, či jestli u jedince způsobuje komplikace. Zahraniční studie věnující se skríninku U. urealyticum našla vysoké zastoupení ureaplasmy u asymptomatické populace. Zde vyvstává otázka mezi odborníky, jestli přeléčovat antibiotiky asymptomatickou populaci nebo ne, nebo zda-li skrínovat těhotné ženy, nebo ženy plánující těhotenství na přítomnost ureaplasmy.

Mezi U. urealyticum sérotyp 1 se dříve řadil nynější druh Ureaplasma parvum. Oba druhy mají podobný klinický obraz infekce. U ureaplasmy může dojít k vertikálnímu přenosu, vyšší pravděpodobnost je u dětí s nižší porodní váhou. K přenosu dochází již v děloze, nebo během porodu při průchodu porodními cestami. Ureaplasma může způsobit zánět placenty, může proniknout do zárodečného vaku již na počátku těhotenství v přítomnosti neporušených membrán plodu, což způsobí přetrvávající infekci a těhotenství může končit nepříznivým výsledkem, například potratem, předčasným porodem, předčasným protržením blan a chorioamnionititidou. Hlavními komplikacemi v neonatálním období dítěte jsou pneumonie, bakterémie a meningitida. Některé studie poukazují i na to, že by ureaplasma mohla mít spojitost k rozvoji neplodnosti jak u mužů, tak u žen.

 

MYCOPLASMA HOMINIS

Poprvé byla M. hominis izolována v roce 1937 z abscesu Bartholinské žlázy. Vyskytuje se u zdravých lidí, kteří nemají žádné příznaky infekce. Jako v případě U. urealyticum lze těžko odlišit pouhou kolonizaci od infekce. Řada kolonizovaných jedinců je zcela asymptomatická. Infekcí jsou postiženy hlavně ženy, u kterých M. hominis způsobuje bakteriální vaginózu, endometriózu či salpiginitidu. Podobně jako U. urealyticum je M. hominis problematická u těhotných žen, u kterých může vyvolat předčasný porod nebo dokonce spontánní potrat plodu. U žen po porodu může vyvolat sepsi nebo poporodní či potratovou horečku a může následně vést k endometrióze. S přítomností M. hominis se lze setkat u předčasně narozených dětí s nízkou porodní váhou v hemokultivacích, respiračních vzorcích a/nebo mozkomíšním moku v důsledku nitroděložní infekce.

M. hominis může vyvolat extragenitální infekce jako například septickou artritidu, retroperitoneální abscesy, peritonitidy, vaskulární a katetrové infekce, infekce srdečních náhrad, perikarditidy. Do místa infekce se M. hominis dostává hematogenní cestou. Náchylnější k těmto stavům jsou zejména imunosuprimovaní pacienti, nicméně i imunokompetentní osoby mohou být postiženy.

 

LABORATORNÍ DIAGNOSTIKA INFEKCE M. HOMINIS A U. UREALYTICUM

Ke stanovení přítomnosti M. hominis a U. urealyticum se využívá přímého průkazu. Nepřímý průkaz stanovení protilátek se rutinně nepoužívá. K detekci U. urealyticum a M. hominis lze využít kultivační vyšetření. Oba potenciální patogeny lze anaerobně kultivovat na specificky obohacených kultivačních agarových médiích. Druhá možnost přímé detekce je molekulárně mikrobiologické vyšetření pomocí PCR.

Mykoplasmy i ureaplasmy jsou velice citlivé na vyschnutí, proto je potřeba klinický materiál odebírat do transportního media. Klinický materiál vhodný k vyšetření pomocí metody PCR jsou moč, tu neodebírat do média, ale do sterilní odběrové nádoby, potom urogenitální výtěry (odběrová sada remel MicroTest, Thermo Scientific) a další klinické materiály z potenciálně zasažených míst infekce (plodová voda, respirační vzorky, mozkomíšní mok). Krev odebraná do hemokultivační odběrové sady není vhodná pro případné vyšetření sepse či bakterémie pomocí PCR, ale je nutné krev odebrat do zkumavky s protisrážlivým činidlem EDTA, ne však s heparinem.

 

LÉČBA M. HOMNIS A U. UREALYTICUM

Léčbou volby infekcí M. hominis a U. urealyticum ať už urogenitálních či systémových infekcí bylo dříve podávání tetracyklínů. Nicméně z důvodu zvyšující se tetracyklinové rezistence, se na základě provedené antibiotické citlivosti in vitro doporučuje podávání fluochinolonových antibiotik, například levofloxacinu a moxifloxacinu. Lze využít i léčbu pomocí 1 g azitromycinu, nicméně je nutné pomýšlet na rezistenci vůči makrolidům způsobenou bodovou mutací v genu 23S rDNA. Alternativně lze použít doxycyklin.

 

MYCOPLASMA   GENITALIUM

M. genitalium byla prvně popsána teprve v roce 1980 u dvou mužů s negonokokovou uretritidou. Jedná se o bakterie s velice pomalým růstem a jsou málo prostudované. V posledních letech je M. genitalium označována jako tzv. emerging patogen. Toto označení používají odborné společnosti jako jsou Evropská společnost pro klinickou mikrobiologii a infekční lékařství (ESCMID) či americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) a mělo by naléhavě nabádat výzkumné a klinické pracovníky k tomu, aby usilovně pracovali na pochopení a popsání vlastností organismu např. z pohledu antibiotické rezistence, patogeneze onemocnění a dopadu infekce na zdraví jedince.

Příznaky a patogenní role M. genitalium je více prostudována u mužů než u žen. U mužů infekce v 70 % případů probíhá symptomaticky. Symptomy onemocnění u mužů jsou akutní, rekurentní či perzistující uretritida, dysurie a byla popsána spojitost infekce s balanopostitidou. Stále není jasné, jestli se M. genitalium podílí na rozvoji mužské neplodnosti. U žen infekce probíhá často bezpříznakově. Ženy nepociťují žádné příznaky ve 40–75 % případů. Mezi symptomy infekce M. genitalium u žen patří vaginální diskomfort, dysurie, vzácně se vyskytuje krvácení během menstruačního cyklu nebo po sexuálním styku, někdy se vyskytuje menoragie. U 20 % žen se vyskytuje abdominální bolest, která může vyústit v hluboký zánět malé pánve. Existují studie věnující se problematice infekce M. genitalium  a rozvoji neplodnosti u žen či podíl infekce na předčasných porodech a spontánních potratech, nicméně ani jeden z těchto závažných problémů není jednoznačně vyřešen. Americká studie ze Seattlu se věnovala vyšetřování protilátek proti M. genitalium u žen s tubulární neplodností a kontrolní skupiny, ve které bylo zjištěno, že u žen s neplodností je výskyt protilátek vyšší než u kontrolní skupiny, což naznačuje, že infekce M. genitalium by mohla mít podíl na rozvoji tubulární neplodnosti, nicméně je potřeba provést více studií, které by tento nález potvrdily.

Infekce M. genitalium se může objevit i v rektu, a to zejména u mužů majících sex s muži a v ústní dutině provádí-li jedinec orální sex.

 

LABORATORNÍ DIAGNOSTIKA INFEKCE M. GENITALIUM

Jelikož M. genitalium je pomalu rostoucí mikroorganismus, je diagnostika infekce pomocí kultivace obtížná, navíc může trvat až několik měsíců a pouze pár laboratoří na světě je ji schopno izolovat. Metodou volby k potvrzení infekce M. genitalium je tedy PCR. Vhodným klinickým materiálem pro vyšetření M. genitalium pomocí PCR jsou moč, urogenitální výtěry a endometriální  biopsie.

 

LÉČBA INFEKCE M. GENITALIUM

K léčbě infekce M. genitalium lze využít krátkodobý režim založený na podání jedné dávky 1 g azithromycinu, nicméně pokud u pacienta dojde k selhání terapie, infekce přetrvává nebo dochází k perzistující infekci, je nutné pomýšlet na rezistenci M. genitalium vůči makrolidům způsobenou bodovou mutací v genu 23S rDNA, která může být indukována právě na základě podávání azithromycinu. Tato rezistence se v posledních 10 letech objevila ve Skandinávii, v Austrálii, Novém Zélandu, Japonsku, Francii a Dánsku, kde bylo detekováno až 40 % izolátů M. genitalium s bodovou mutací tohoto typu. Práce o situaci v České republice nejsou publikovány. Kromě azithromycinu lze pacientovi předepsat doxycyklin, v druhé linii je pak doporučován moxifloxacin 400 mg po dobu 7 až 10 dnů, ve třetí linii pak pristinamycin.

Všichni partneři pacienta, se kterými měl pacient sexuální kontakt za posledních 6 měsíců, by měli být také testováni na přítomnost M. genitalium a případně léčeni. Během léčby by měli pacienti dodržovat sexuální abstinenci.

 

VÝSLEDKY VYŠETŘENÍ DANÝCH PATOGENŮ ZA OBDOBÍ LEDEN 2013 AŽ PROSINEC 2015

Tak jako v minulém čísle jsme vás seznámili s výsledky vyšetření real time PCR na C. trachomatis, tak pro tento díl shrneme naše výsledky o počtu vyšetření real time PCR na patogeny zmiňované v tomto díle.

Za období 2013–2015 jsme v laboratoři provedli 9 791 real time PCR vyšetření na tuto skupinu urogenitálních patogenů. Řada pacientů byla vyšetřena na více než jednoho patogena a někteří u nás byli na vyšetření opakovaně, celkem jsme vyšetřili 4 679 pacientů z gynekologických, urologických či dermatovenerologických pracovišť, ale i zařízeních věnujících se léčbě neplodnosti. Průměrný věk pacientů byl 41 roků, medián 35 let.

Graf č. 1 shrnuje počet provedených vyšetření real time PCR pro každého (v článku zmiňované) původce sexuálně přenosných onemocnění. Jak můžete vidět, nejčastějším vyšetřením PCR v každém roce studovaného období je PCR na U. urealyticum. Každý rok jsme provedli více jak 1 200 vyšetření. Vyšetření M. hominis, M. genitalium a N. gonorrhoeae bylo provedeno každý rok mezi 600 až 700. Překvapivě jednotkové počty jsme zaznamenali pro vyšetření na onemocnění syfilis, tedy T. pallidum.

Z výsledků je zřejmé, že naše lékaře, potažmo pacienty trápí častěji infekce způsobené „novějšími“ původci sexuálně přenosných infekcí jako U. urealyticum a M. hominis než třeba původce syfilisu. Svědčí o tom nejen poměrně vysoký počet vyšetření PCR na ureaplasmu ročně, ale i více jak 1/3 pozitivních vyšetření. Druhým nejčastějším vyšetřením bylo PCR na M. hominis, kde jsme provedli 2 219 vyšetření a z toho pozitivních bylo 6 % vyšetření. Tabulka č. 2 shrnuje celkový počet vyšetření real time PCR daných patogenů s počty pozitivních vyšetření za celé sledované období.

Z analýzy našich výsledků jsme zjistili, že nejčastější diagnózou, se kterou jsou pacienti indikováni pro tato vyšetření, jsou akutní cystitida a akutní zánět pochvy. Podíváme-li se na jednotlivé patogeny, tak v případě PCR na N. gonorrhoeae jednoznačně vévodí diagnóza ženská neplodnost, je to dáno tím, že u N. gonorrhoeae byl jednoznačně prokázán dopad infekce na tubulární neplodnost žen, stejně tak jako u C. trachomatis. Proto lékaři zabývající se léčbou neplodnosti indikují toto vyšetření, aby vyloučili, že příčina neplodnosti není zapříčiněná právě neisserií. U M. genitalium a M. hominis se jedná o akutní cystitidu, akutní zánět pochvy a jiné neurčité břišní bolesti. Vyšetření U. urealyticum se indikuje u pacientů s uretritidou a subakutní chronickou vaginitidou. Vše nasvědčuje tomu, že naši lékaři zatím zřejmě nepomýšlí na to, že by i tyto „novější“ sexuálně přenosné patogeny mohly mít podíl na rozvoji nějakého typu neplodnosti u mužů, či žen. Což je samozřejmě dáno nejednoznačnými výsledky řady studií, které zcela nepotvrdily spojitost těchto patogenů s rozvojem neplodnosti. Nicméně s postupem nových informací z řad odborných společností a výzkumných pracovišť, je možné, že se v budoucnu budeme setkávat s tím, že i pacienti s neplodností budou indikováni na tato vyšetření.

Použitá literatura, informační zdroje:

  1. Aydin G, Aliravci ID: Frequency and antimicrobial susceptibilities of Ureaplasma urealyticum and Mycoplasma hominis in pregnant women. Eposter EV0259, 9. 4. 2016. Dostupné na     https://www.escmid.org/escmid_publications/escmid_elibrary/
  2. Bednář M a autorský kolektiv: Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie, Marvil, 1996.
  3. Centres for Disease Control and Prevention, Atlanta, USA, stránky navštíveny dne 16. 5. – 3. 6. 2016 http://www.cdc.gov/std/gonorrhea/default.htm
  4. Centres for Disease Control and Prevention, Atlanta, USA, stránky navštíveny dne 16. 5. – 3. 6. 2016 http://www.cdc.gov/std/syphilis/default.htm
  5. Centres for Disease Control and Prevention, Atlanta, USA, stránky navštíveny dne 16. 5. – 3. 6. 2016 http://www.cdc.gov/std/tg2015/emerging.htm#myco
  6. Chudziska-Strugala I, Glyda E, Karpinski TM: Infections with Mycoplasma hominis and Ureaplasma urealyticum in women with infertility or recurrent spontaneous abortion in Poland. Eposter EV0229, 9. 4. 2016. Dostupné na https://www.escmid.org/escmid_publications/escmid_elibrary/
  7. Chra P, Papaparaskevas J, Priftis A et al.: Prevalence and significance of Mycoplasma genitalium in symptomatic and asymptomatic adult patients. Abstrakt P0353, 26. 4. 2015. Dostupné na https://www.escmid.org/escmid_publications/escmid_elibrary/
  8. Chrisment D, Charron A, Cazanave C: Emergence of macrolide resistence in Mycoplasma genitalium in France. Poster P1015, 31. 3. 2012. Dostupné na https://www.escmid. org/escmid_publications/escmid_elibrary/
  9. Černá E: Gonorrhoea, diagnostika a léčba, komplikace v podobě abscesu Bartholiniho žlázy. Dermatol. praxi 2014; 8(3): 108–114
  10. Jensen JS: Mycoplasma genitalium, přednáška na 26. Evropské konferenci klinické mikrobiologie a infekčního lékařství (ECCMID) 2016, Amsterdam, Sekce: How to diagnose and treat infections due to Mycoplasma genitalium and other emerging sexually transmitted pathogens.
  11. Jensen JS, Cusini M, Gomberg M: 2016 European guideline on Mycoplasma genitalium infections
  12. Munoz JL, Goje OJ: Mycoplasma genitalium: an emerging sexually transmitted infection. Hindawi Publishing Corporation, Scientifica, 2016
  13. Pereyre S, Bebear C, Bebear CM: Mycoplasma hominis, M. genitalium and Ureaplasma spp. http://www.antimicrobe.org/m06.asp stránky navštíveny 1. 6. 2016
  14. Plecko V, Zele-Starcevic L, Tripkovic V et al.: Unusually low prevalence of Mycoplasma genitalium in urine samples from infertile men and heathy controls: a prevalence study. BMJ Open 2014;4
  15. Razin S, Yogev D, Naot Y: Molecular biology and pathogenicity of Mycoplasmas. MICROBIOL. MOL. BIOL. REV. Dec. 1998, p. 1094–1156
  16. Zákoucká H: Současná problematika STD, nové doporučené postupy. 7. celostátní konference infekčních nemocí v gynekologii a porodnictví ČGPS ČLS JEP, 23. 1. 2016, Praha.  Dostupné na  http://www.infekce-gp.cz/2016/prednasky.php
  17. Graf č. 1: Vyšetření real time PCR na urogenitální patogeny provedené v Laboratoři molekulární diagnostiky v letech 2013 až 2015.

Tento článek je součástí vydání
Synlabianer 2016/03
Zobrazit jako .PDF
sexualne-prenosne-infekce-2-cast-bakterialni-puvodci-jini-nez-chlamydia-trachomatis.jpg
studie-sustain.jpg 15.02.2017
MUDr. Ladislav Krajči, CSc.
synlab-sport-team-aktivne-pomaha.jpg 17.10.2016
Zdeněk Soudný

Nejčtenější



Sexuálně přenosné infekce 2. část: bakteriální původci, jiní než Chlamydia trachomatis18.07.2016 | Mgr. Klára Vilimovská Dědečková, Ph.D., Laboratoř molekulární diagnostiky, Oddělení Molekulární detekce patogenů

Sexuálně přenosné infekce 3. část: lidské papilomaviry (HPV)18.10.2016 | Mgr. Klára Vilimovská Dědečková, Ph.D., Laboratoř molekulární diagnostiky, Oddělení Molekulární detekce patogenů

Reprodukční imunologie15.02.2017 | Ing. Anabela Čížková | MUDr. Barbara Trnková