Tento web využívá soubory cookies k poskytování služeb, shromažďování dat o návštěvnosti a personalizaci reklam. S používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida (TBE) je virové infekční onemocnění přenášené klíšťaty, vyskytuje se v endemických oblastech po celé Evropě a Asii. Onemocnění je jedním z nejzávažnějších chorob centrálního nervového systému.

Virus TBE (rodu Flavivirus, čeledi Flaviviridae) je etiologickým původcem onemocnění a dle genetického rozlišení a výskytu rozeznáváme 3 subtypy viru:
•    evropský (vyskytující se na našem území),
•    sibiřský (východní Evropa, Rusko a severní Asie)
•    dálně-východní (východní Rusko, Čína a Japonsko).

Hlavními přenašeči viru KE v Evro- pě jsou klíšťata z čeledi Ixodidae, hlavně Ixodes ricinus (centrální, severní a východní Evropa) a Ixodes persulcatus (Pobaltí, Finsko, Rusko).

Dalším způsobem nákazy je přenos alimentární cestou přes tepelně neupravené kozí nebo ovčí sýry a různé mléčné výrobky.

Přestože již uplynulo od proslulé rožňavské epidemie z mléka téměř 50 let, jsou znovu zprávy o drobných, rodinných výskytech KE v České republice nebo na Slovensku docela časté.

Aktuálně ovčí a kozí sýr ze Slovenska může obsahovat klíšťovou encefalitidu. Slovensko nyní kontroluje všechny chovy těchto zvířat. Důvodem je lokální epidemie klíšťové encefalitidy v Košicích. U několika pacientů se potvrdila nákaza po konzumaci právě ovčích sýrů. V nemocnici skončilo už na 30 lidí.

Klíšťovou encefalitidu spolehlivě zničí převaření mléka na šedesát stupňů.

Vzácně se nákaza může přenášet inhalací infekčního aerosolu v laboratoři. Následky laboratorních infekcí jsou velmi vážné. Je také možné se nakazit při odstraňování klíštěte zvířatům nebo lidem při nesprávné manipulaci – rozmačkáním klíštěte bez následné dezinfekce.

Přenos infekce z člověka na člověka není možný, v teoretické rovině by se o tom mohlo uvažovat v případě transfuze krve od infikovaného dárce.

Pro klíšťata je virus neškodný a zůstává v těle po celý jejich život. Životní cyklus klíšťat se skládá ze tří fází: larvy, nymfy a dospělci. Každá fáze vývoje I. ricinus trvá přibližně jeden rok. To znamená, že nejkratší životní cyklus trvá tři roky. V závislosti na klimatických podmínkách životní cyklus klíštěte může trvat až 6 let.

Virus se přenáší z jednoho stádia do dalšího transstadialně nebo transovarialně od infikované samice na vajíčko. Každé stadium vývojového cyklu může přenášet infekce. Klíšťata parazitují na více než 300 různých druzích divokých a domácích zvířat.

Lidé jsou náhodní hostitelé TBE viru, tj. mohou vyvinout onemocnění s virémií, ale neúčastní se oběhu viru v přírodě, a jsou tedy slepým článkem přírodní cirkulace viru.

Člověk se nejčastěji nakazí po kousnutí infikovaným klíštětem. Třetina případů kousnutí probíhá bez povšimnutí. Po dvou až třech hodinách po přisátí začne klíště vypouštět virus do krve oběti. Tím se liší od nákazy lymeskou boreliózou, kdy se bakterie do těla dostává až zhruba po 24 hodinách.

U dospělých je průběh nemoci horší než u dětí. Po setkání s virem člověk získává imunitu proti danému viru, není však trvalá a postupem času slábne.

V Evropě se onemocnění encefalitidou přenášenou klíšťaty vyskytují již dlouho.

První náznaky existence KE se našly v záznamu kostela z 18. století (Alandské ostrovy, Finsko). První výskyt viru KE se objevil v roce 1931 a byl popsán rakouským lékařem Schneiderem.  Diagnostikoval u několika pacientů encefalitidu s podobnými klinickými příznaky. Všimnul si nejvyššího počtu nakažených osob v letních měsících. Na základě těchto klinických a epidemiologických pozorování pojmenoval onemocnění „Epidemische  akute Meningitis serosa“.

Původce onemocnění byl zjištěn v roce 1937, kdy ruský vědec Silber stanovil charakteristické znaky a etiologii nemoci. Předpokládal, že by klíště Ixodes persulcatus mohlo být vektorem izolovaného viru. V roce 1939 další ruský vědec Pavlovskij popsal základní schéma cirkulace klíštěte.

Ve střední Evropě evropský kmen TBE poprvé izoloval Gallia v Československu po druhé světové válce v roce 1948. Současně virus byl izolován z Ixodes ricinus, jako vektor nemoci.

Rusko je zemí s největším geografickým rozsahem viru KE a nejvyšší incidencí TBE.

V Evropě Česká republika patří mezi země s nejvyšší incidencí výskytu TBE. Naše území je klíšťaty oblíbené. Obyvatelé České republiky jsou ohroženější než obyvatelé řady okolních zemí. V České republice se eviduje 400–700 případů onemocnění ročně. Nejvyšší výskyt choroby byl zaznamenán v roce 2006, kdy bylo registrováno 1029 případů. Dle statických údajů Česká republika za posledních 10 let sčítá asi 7 500 případů z celkových 17 500 zaznamenaných v Evropě. Počty nákaz z ČR tvoří minimálně 25 % z celkového počtu případů v Evropě.

Nejohroženější skupinou, ve které jsou nejčastěji zaznamenány trvalé následky v důsledku virového zánětu mozku, jsou senioři. Proočkovanost mezi seniory v České republice je stále nízká.

 

Typický průběh onemocnění je dvoufázový. V první fázi pacient udává nespecifické příznaky: bolest hlavy, teplotu, malátnost, únavu, nauzeu, bolesti kloubů. Příznaky postupně během týdně odezní a u většiny pacientů dochází k uzdravení s protektivní hladinou protilátek. Dva až čtyři týdny po infekci přechází třetina pacientů do druhého stádia – napadení CNS.

V současné době diagnóza TBE je založena především na detekci specifických protilátek v séru a mozkomíšním moku. Žádná specifická léčba této nemoci neexistuje. Nemoci může být zabráněno aktivní imunizací.

V laboratorní diagnostice klíšťové encefalitidy přímý průkaz  viru (PCR nebo izolace viru) a nepřímý průkaz viru (protilátky IgM, IgG metodou ELISA, IF, KFR, VNT).

 

KLINICKÉ PŘÍZNAKY A LABORATORNÍ DIAGNOSTIKA KE

Inkubační doba klíšťové encefalitidy kolísá mezi 3 a 21 dny, průměr- ně bývá 7–14 dní.

Pro detekci virové RNA metodou PCR je nutné izolovat virus z krve v první (viremické) fázi. Ve skutečnosti pacienti přichází k lékaři až v době vzniku neurologických symptomů, tedy ve druhé fázi. V té době je již zahájena imunitní odpověď organismu a hladina viru v těle výrazně klesá. Tudíž průkaz viru (PCR) v moku i v krvi již nemá význam.

Pro diagnostiku klíšťové encefalitidy je zásadní průkaz specifických protilátek IgM a IgG metodou ELISA. Při podezření na klíšťovou encefalitidu (klinické příznaky, anamnéza) a negativní sérologii se doporučuje průkaz protilátek zopakovat zhruba po jednom týdnu. Důležitý je také likvorologický nález, přestože asi v polovině případů zůstává průkaz protilátek v likvoru negativní.

Protilátky třídy IgM mohou v séru přetrvávat několik měsíců (10 i déle) po infekci. Protilátky třídy IgG se tvoří od 3. týdne, zůstávají po řadu let a zabezpečují imunitu, která zabraňuje reinfekci. Lokální syntéza intratékálních protilátek obvykle koreluje s hladinou v séru.

V případě detekce specifických pro- tilátek dochází k četným zkříženým reakcím s jinými flavivirovými infekcemi. Z důvodu zkřížených reaktivit je nutná obezřetnost v interpretaci výsledků sérologie flavivirů. Ke konfirmaci pozitivních ELISA výsledků lze provést neutralizační test (VNT), který je možné v rámci konfirmačního testování vyšetřit v NRL pro arboviry ZÚ Ostrava.

V případě nálezu protilátek pouze ve třídě IgG se může jednat o stav po očkování. Nález IgM protilátek znamená podezření na onemocnění klíšťovou encefalitidou a je třeba testy po týdnu zopakovat. Protilátky obou tříd imunoglobulinů mohou svědčit o probíhající infekci.

Jediným spolehlivým prostředkem prevence onemocnění klíšťovou encefalitidou je očkování. Očkování proti KE je dostupné v České republice od osmdesátých let minulého století, patří mezi bezpečné a relativně málo reaktogenní.

Prvá vakcína proti viru KE byla vyvinuta roku 1937 v bývalém SSSR, kde epidemie KE (tenkrát nazývané „ruská jaro-letní encefalitis“) byly závažným zdravotnickým problémem. Prvá generace vakcíny, odvozená z mozku myší, byla účinná, ale měla časté vedlejší nežádoucí reakce. Současné, méně reaktivní vakcíny, jsou založeny na formalinem inaktivovaném viru vyprodukovaném na buněčných kulturách. Dnes jsou čtyři široce užívané vakcíny ověřené kvality: FSME-Immun a Encepur vyráběné v Rakousku a v Německu, využívající evropské kmeny viru KE; TBE-Moscow vakcína a EnceVir, které vyrábí v Rusku a jsou založeny na dálněvýchodních kmenech viru KE.

Existuje také čínská vakcína, která je užívána v hraničních oblastech severní Číny.

V současné době se v České republice k očkování používá inaktivovaná vakcína. Na trhu jsou pro dospělé k dispozici dvě očkovací látky, přípravek Encepur (firma Novartis) a přípravek FSME-IMMUN 0,5 ml (firma Pfizer). Obdobně je tomu v případě očkování dětí, používají se přípravky Encepur pro děti a FSME-IMMUN 0,25 ml.

Základní očkování proti KE se sestává ze tří dávek vakcíny

Doporučuje se dodržet interval mezi 1. a 2. dávkou v délce 1–3 měsíců a mezi 2. a 3. dávkou interval 5–12 měsíců. Je-li třeba rychlé ochrany, například před odjezdem do endemické oblasti KE, může být interval mezi 1. a 2. dávkou vakcíny zkrácen na 1–2 týdny.

V poslední době lze pozorovat změny v průběhu klíšťové encefalitidy. Probíhá zkracování inkubační doby na jeden týden. Kromě nákazy ve známých ohniscích se lze nakazit např. v městských parcích. Onemocnění postupuje spíše se stíráním typického dvoufázového průběhu.

Přichází od jara až do pokročilého podzimu. Dnes se pozoruje nebezpečí spíše u mladých lidi, kteří se nechrání proti klíšťatům a zapomínají své zaklíštění zkontrolovat. Ale stále je nárůst u nás i v sousedních zemích mezi osobami starších ročníků. Nelze zapomínat i na riziko pití nepasterovaného nebo nepřevařeného mléka, zejména kozího.

Letošní sezóna napovídá velkému zhoršení situace v souvislosti s výskytem a infikovaností klíšťat.

Relativně těžký klinický průběh onemocnění v kombinaci s nepřítomností specifické antivirové léčby a zvyšující se výskyt pacientů s těžkými následky po akutní infekci představuje rostoucí zdravotní problém, který by mohl být výrazně snížen očkováním proti KE.


Klíčová slova:
klíšťová encefalitida

Tento článek je součástí vydání
Synlabianer 2016/03
Zobrazit jako .PDF
klistova-encefalitida.jpg
uvodnik_5.jpg 16.04.2018
Ing. Ján Pekár

Nejčtenější



Sexuálně přenosné infekce 2. část: bakteriální původci, jiní než Chlamydia trachomatis18.07.2016 | Mgr. Klára Vilimovská Dědečková, Ph.D., Laboratoř molekulární diagnostiky, Oddělení Molekulární detekce patogenů

Sexuálně přenosné infekce 3. část: lidské papilomaviry (HPV)18.10.2016 | Mgr. Klára Vilimovská Dědečková, Ph.D., Laboratoř molekulární diagnostiky, Oddělení Molekulární detekce patogenů

Reprodukční imunologie15.02.2017 | Ing. Anabela Čížková | MUDr. Barbara Trnková