Tento web využívá soubory cookies k poskytování služeb, shromažďování dat o návštěvnosti a personalizaci reklam. S používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Epidemiologická situace ve výskytu klíšťové encefalitidy v jižních Čechách

Klíšťová encefalitida (KE) je arbovirové onemocnění přenášené členovci. Vektorem přenosu je klíště, zpravidla Ixodes ricinus. Rezervoárem viru jsou drobní savci (myši, veverky, zajíci), ale také šelmy (lišky, jezevci), kopytníci (srnčí zvěř, divoká prasata) a domácí zvířata chovaná venku (ovce, kozy, hovězí dobytek).

Klíště získá virus sáním krve infikovaného zvířete. Virus přežívá ve slinných žlázách klíštěte, odkud se šíří na dalšího hostitele. Člověk je konečným náhodným článkem řetězce.

Kromě přenosu klíštětem je znám také přenos pitím nesvařeného mléka infikovaných zvířat. Nejčastěji se jedná o ovce nebo kozy.

Klíště obecné se vyskytuje na většině území Evropy, především ve vlhkých oblastech střední Evropy. Klíšťata žijí prakticky na celém území České republiky. Původně se klíšťata vyskytovala jen do nadmořské výšky 750–800 m, nyní byla opakovaně nalezena ve výškách 1 000–1 200 m (Šumava, Jeseníky, Krkonoše). Klíšťata jsou aktivní od března do listopadu s maximem na jaře a na podzim. S tím souvisí také výskyt onemocnění klíšťovou encefalitidou.

Jihočeský kraj je oblast s největším výskytem tohoto onemocnění. První graf porovnává nemocnost v roce 2015 v jednotlivých okresech s nemocností v Jihočeském kraji (tmavě modrý sloupec) a v ČR (červený sloupec). Zatímco v ČR byla v roce 2015 nemocnost 3,3 případů na 100 tis. obyvatel, tak v Jčk to bylo 10,4 případů na 100 tis. obyvatel.

Další graf znázorňuje věkové rozložení nemocných v Jčk v letech 2012–2015. Nejvíce nemocných je sice v dospělém věku, ale není vzácností onemocnění i v předškolním, ale také v hodně seniorském věku.

Mezi preventivní opatření patří jednak vyhýbat se křovinám a hustým porostům na okrajích smíšených lesů. Dále je potřeba nosit holínky a dlouhé kalhoty nejlépe světlé barvy, na kterých jsou klíšťata dobře vidět. Nesmíme zapomínat ani na používání repelentů a hlavně řádně se prohlédnout po návratu z přírody. Při odstraňování klíšťat psům a kočkám je nutné dbát opatrnosti, nemanipulovat s klíštětem holýma rukama.

Důležitým preventivním opatřením proti klíšťové encefalitidě je očkování. Na trhu máme dvě vakcíny. FSME-IMMUN firmy Pfizer, spol. s r.o. a ENCEPUR firmy Novartis.

Někdy se stane, že interval daný příbalovou informací k vakcíně není dodržen a je nutné řešit další postup. Jako návod k očkování po promeškaném intervalu nyní může sloužit dokument z února 2016 „Doporučený postup České vakcinologické společnosti pro prevenci a očkování proti klíšťové encefalitidě.“ Zde je dané, že interval mezi 1. a 2. dávkou může být maximálně 12 měsíců a mezi 2. a 3. dávkou 3 roky. Interval v rámci přeočkování je maximálně 10 let. Při dodržení tohoto maximálního intervalu lze pokračovat v dalším očkování dle SPC dané vakcíny.

FSME–IMMUN (0,25 ml 0,5ml)
•    junior 1–15 let                                    
•    adult: od 16 let                            

základní schéma
•    1. dávka
•    2. dávka za 1-3 měsíce, event. za 14 dní
•    3. dávka za 5–12 měsíců po 2. dávce

přeočkování
•    4. dávka za 3 roky po 3.
•    další dávky za 3–5 let, od 60 let za 3 roky

ENCEPUR (0,25 ml2 0,5ml)
•    junior 1–11 let
•    adult: od 12 let

základní schéma
•    1. dávka
•    2. dávka za 1-3 měsíce, event. za 14 dní
•    3. dávka za 9–12 měsíců po 2. dávce

přeočkování
•    4. dávka za 3 roky po 3.
•    další dávky za 5 let, od 50 let za 3 roky

Celý dokument lze najít na webových stránkách:
http://www.vakcinace.eu/doporuceni-a-stanoviska


Tento článek je součástí vydání
Synlabianer 2016/03
Zobrazit jako .PDF
epidemiologicka-situace-ve-vyskytu-klistove-encefalitidy-v-jiznich-cechach.jpg

Nejčtenější



Sexuálně přenosné infekce 2. část: bakteriální původci, jiní než Chlamydia trachomatis18.07.2016 | Mgr. Klára Vilimovská Dědečková, Ph.D., Laboratoř molekulární diagnostiky, Oddělení Molekulární detekce patogenů

Reprodukční imunologie15.02.2017 | Ing. Anabela Čížková | MUDr. Barbara Trnková

Sexuálně přenosné infekce 3. část: lidské papilomaviry (HPV)18.10.2016 | Mgr. Klára Vilimovská Dědečková, Ph.D., Laboratoř molekulární diagnostiky, Oddělení Molekulární detekce patogenů